A my čekali na
tramvaj s tmou
já, jenž
vidívá až za své dny
cikánka s vlasy
černozemi z Cejlu a její tři andělé
dominikánský
mnich s provazem v pase
dva opilci,
kteří se líbali
a krásné
holky
z nichž
jedna měla psa s náhubkem
asi aby
nepromluvil, tak jako se to chce po malých dětech
pak uviděl
jsem takovou malou hvězdu
vypadala
jako světlo na konci tunelu
a lámalo se
mnohé na střídu a stín
a z trolejí
pršely modré jiskry v záblescích tepů
jež cítíváme,
když milujeme nebo hoříme snem
ještě než
nás úplně opustí touha
hledat čím
se zranit
pokleknout u
tramvaje zvonící jako při pozdvihování
obejmout
nohy Krista bez tváře
obejít kruh
chrámu
a být
silnější než všechna slabost světa
| 
